Jakmile chce člověk mít něco, co nemá a co si vlastními silami ani nedokáže pořídit, je tu jen jediná cesta. Dotyčný musí dát dohromady požadované množství peněz a to, po čem prahne, si koupit. Jinak než v podobě koupě si už my lidé dnes nepořídíme naprostou většinu z toho, čeho je zapotřebí k tomu, čemu se říká normální a civilizovaný život, respektive dokonce život v přepychu.

Každý z nás si tedy musí vydělat, aby mohl utrácet. Ale co když si někdo takový nepřijde na peníze, jimiž by zvládnul uspokojit všechny své potřeby? Co když někomu peníze dojdou, a byť by tento ještě nějaké potřeboval, už je zkrátka nemá?

Pak už se to dá často zvládnout jedině půjčkou.

Ovšem ani s takovou zdánlivě banální záležitostí, jakou je půjčka, to nejednou není snadné. Ta totiž sice pomoci může, jenže je ji nejprve zapotřebí získat. A to znamená přesvědčit některý z našich finančních ústavů, že je žadatel bonitní, tedy že odpovídá požadavkům, jež se tu na něj kladou. A když má někdo finanční potíže, vcelku logicky často neuspěje.

Ale pokud se volbou někoho takového stane hypotéka na pozemek, není vše ještě ani zdaleka ztracené. Protože jsou to právě nebankovní hypotéky, u kterých se dočká pomoci daleko více žadatelů než někde jinde. Tady se totiž za půjčku ručí zástavou nemovitosti, a jakmile je taková záruka žadatelem poskytnuta, není důvod, proč mu nevyhovět. Samozřejmě za předpokladu, že někdo takový není beznadějně předlužený, protože někomu takovému už ani hypotéka nepomůže.

A tak si lidé nejednou takovou nebankovní hypotéku berou. A dobře dělají. Získají tu třeba i hodně velké peníze s krátkou nebo naopak dlouhou dobou splácení, cenově je taková hypotéka rovněž výhodná a nastavitelná tak, aby to člověk zvládnul. A když to dotyčný zvládne, tedy zaplatí vše, co zaplatit potřebuje, a pak se s nebankovní společností vyrovná, je zase dobře.