I v naší malé zemi se najdou lidé, kteří mají toulavého ducha. Ti by nejraději nebyli na jednom místě, nýbrž se stěhovali, jak se jim zachce, po způsobu starých kočovníků.

Je pravdou, že tento způsob života máme v genech. Předtím, než jsme začali provozovat zemědělství, jsme byli prakticky neustále v pohybu – hledali lepší vodní zdroje, území bohatší na potravu, v zimě pak místa, kde je tepleji. Usedlý způsob života přišel až se zemědělstvím. Nyní už nebylo třeba za potravou cestovat – mohli jsme ji pěstovat jednoduše u sebe.

Některé z nás však tyto nomádské touhy neopustily. Ovšem vzhledem k tomu, že stěhování, a s tím spojené prodávání a kupování domu či bytu, je finančně i časově náročné, musí hledat jiné řešení. Tím mohou být karavany, které se jednoduše zapojí za automobil jako přívěs.

V podstatě se jedná o jakési domky na kolečkách, přímé potomky vozů starých kočovníků, což byly také vlastně jakési dřevěné mobilní domy. Jen na rozdíl od těch dnešních neměly vymoženosti jako je tekoucí voda či dokonce elektřina.

Můžeme se ptát, zda tyto dřevěné karavany stále v nějaké, byť zmodernizované podobě existují a brázdí silnice. Odpověď zni, že nikoliv. Jistě, najdeme vozy, které tak vypadají, ve skutečnosti jde však pouze o dřevěná obložení.

Má to prostý důvod: elektřina je dnes již standard, stejně jako tekoucí teplá i studená voda. A mít je ve dřevě není zrovna ideální. Nehledě na to, že mu celoroční vystavení rozmarům počasí, zvlášť u nás, kde mohou rozdíly mezi letními a zimními teplotami přesáhnout i 60 stupňů, také příliš nesvědčí. O dešti a sněhu ani nemluvě.

Jistě, dá se impregnovat, ale ani to nevydrží věčně a při častém používání je nutné nátěr pravidelně obměňovat. Toho jsme u klasického typu ušetřeni. Není tedy divu, že jsme jej opustili. Zkrátka jsme našli lepší materiály. A není to nakonec hlavní cíl – pohodlí?