Krása jak pošetilé slovo… Každý si říkáme, že jsme ošklivý… Ale přitom jsme moc krásný. Jak z venku, tak i uvnitř. Ano, je pravda, že tu jsou i lidé, kteří nejsou ošklivý uvnitř srdce, protože jsou zlý. Ale co jsi ty? Krásný uvnitř a ošklivý z venku? Krásný z venku a ošklivý uvnitř? Do jaké kapitoly patříš?

Ale jedna zásadní otázka. Milujete svou krásu? Jakou? Milujete své tělo? Svou tvář či hlas? Prostě vše, co máte na svém těle a spojuje se to s vámi? Pokud ano, tak jste na správné cestě a pokud ne, tak je to zlé. Musíte se přijmout takový jací jste, protože když přijmete sebe, tak vás poté přijmou i ostatní. A takhle to v tom v životě funguje. Je to to samé, když se říká miluj a budeš milován.

Musíme se naučit se milovat, protože až jednoho dne budete mít děti, tak se může stát, že se nebudou mít rádi. Ale jak je chcete naučit, aby se měli rádi, když necítíte lásku k sobě?

Je to těžké, že? Víte… dlouho mi trvalo, než jsem se začala milovat. Ale… někdy si říkám, jestli se vážně mám ráda. Miluju se? Někdy jo a někdy ne. Je to jako počasí. Snažím se, abych se měla ráda, ale je to těžké. Celý život mi říkali, že jsem ošklivá a tlustá. A má to na mě velké psychické dopady. Nevěřím si, a proto ve svém vztahu obávám, že přijde někdo lepší. Hraju si na to, co nejsem. Předstírám, jak moc se mám ráda, ale přitom mám obrovský strach, že to jednoho dne nezvládnu. Nepůjde mi zhubnout, zjistí mi nějakou nemoc nebo ztratím tu nejbližší osobu v mém životě.

Někdy si stoupnu před zrcadlo a říkám si CO JE NA MNĚ ŠPATNĚ? má odpověď zní, že nevím. Kdybych to věděla a přišla na to, proč mi to rodina a kamarádi říkali, tak bych to třeba pochopila. Pochopila bych, proč nemůžu sama sebe přijmout. Co bych chtěla říci svému novému já? Zapomeň na to, když tě lidé uráželi. Zapomeň na to, že jsi se nějakou dobu nemilovala, protože teď stojíš před zrcadlem a říkáš si, že jsi na sebe hrdá a pyšná jak si to všechno zvládla!