Zvířata nám po staletí slouží nejen k práci, ale také k zábavě. Již ve starém Římě byly populární zápasy gladiátorů se lvy a jinými divokými zvířaty. A to platí i dnes, kdy máme skutečně širokou varietu nejrůznějších zvířecích sportů. Ty však nejsou mnohými lidmi přijímány s nadšením. Podle nich se totiž jedná o týrání zvířat, neboť je nutíme k věcem, které jsou pro ně nepřirozené. Zdaleka nejvíce jsou pak odsuzovány dostihy, ať už koňské či psí, pro své údajné brutální praktiky. Ve skutečnosti však není situace ani zdaleka tak jednoduchá. Je potřeba si totiž uvědomit, že ačkoliv v profesionálním sportu jde především o výkon, ta nejlepší zvířata mají skutečně velkou cenu. A pokud by se jim něco stalo, hodnota by se značně snížila.

Také je zde fakt, že aby předvedlo co nejlepší výkon, musí být ono zvíře v té nejlepší kondici. K tomu je samozřejmě nutný nejen trénink, ale také kvalitní strava a dostatečná péče. Záleží totiž nejen na fyzické pohodě, ale také na té psychické.

Samozřejmě, jsou takoví lidé, kteří se snaží výkon svého svěřence zlepšit nejrůznějšími preparáty, podanými před závodem. Avšak ani ony nejsou všemocné. Navíc, když tuto praktiku budou provádět prakticky všichni, bude stejně nutné mít co nejlepší zvíře. Je tedy jasné, že tito závodníci mají tu nejlepší péči.

Problém je však v tom, že se z nich jejich majitelé snaží dostat vložené peníze co nejdříve. Proto vidíme na drahách dvouleté koně či rok a půl staré psy, u nichž ještě není dokončen vývoj kostry a kteří tudíž ještě nejsou dostatečně připraveni na to, aby snesli zátěž, kterou profesionální sport vyžaduje.

I to je důvod, proč i nejúspěšnější závodníci končí svou kariéru ještě v relativně mladém věku. Na vině jsou obvykle drobná poranění svalů a kosterního aparátu, ke kterým došlo často právě proto, že začali sportovat v příliš mladém věku. A to je rozhodně něco, co by se mělo změnit.