Společností nejsme příliš vedeni k sebelásce. Nikdo nás neučí, že je ze všeho nejdůležitější mít lásku sám k sobě. Známe většinou jenom to, že si svou lásku musíme najít a ta že je v podobě opačného pohlaví. Ale vážně si myslíte, že lásku lze jen dostávat a nikoli dávat? A lásku nejde dávat, jestliže nemáte sebelásku, respektive lásku k sobě samotné. Pokud samy nejste naplněni láskou, jak byste ji chtěli rozdávat? A láska není o tom brát a nelze ji ani dát, když sami v sobě lásku nemáme. Proto každý člověk by měl být nějakou dobu sám. A to dostatečnou dlouhou dobu, než se naučí být sám se sebou rád. Až poté by měl navázat opravdový vztah.

Mnohdy se dávají do kupy páry, které neumí být sami, a proto spolu začnou být. Takový vztah často není naplněn láskou, vzájemně lásku hledá jeden od druhého a nemůžou ji tam nalézt. Je to jednoduché, lásku nelze najít tam, kde není. A láska není jen o tom, říkat si hezká slova, líbat se a sdílet fyzický kontakt. Láska je milovat bezpodmínečně, myslet na blaho druhého, aniž byste z toho cokoli měli mít. Druhého klidně necháte jít, pokud si to přeje, protože jej milujete a přejete mu to nejlepší. Nepřemlouváte, aby se k vám vrátil, protože to už s láskou nemá nic společného!

Základem všeho je zdravá sebeláska. Máte rádi své tělo? Umíte si dopřát odpočinek a aktivitu, kterou si žádáte? Anebo se snažíte být někým “lepším”, vyčítáte si cokoli uděláte špatně, nadáváte si za minulá rozhodnutí a neustále se cepujete k lepším výkonům? Milovali byste někoho takového? Zamyslete se, zda k sobě skutečně chováte lásku a umíte být ráda sama se sebou. Nezapomeňte, že jen sama se sebou žijete celý život a vše, co si chcete dopřát, můžete jen vy sama včetně lásky! Až se budete skutečně milovat a přijmete i své chyby a minulá rozhodnutí, pak se do vás může zamilovat někdo jiný!